Stalo se u nás - Novinky

ROZHOVOR: Barbora Kršmaru - Ještě před necelým rokem jsem neuběhla 5 kilometrů

29. 7. 2019

V posledních letech jsou mezi českou sportovní veřejností stále populárnějí závody OCR. Vedle běžeckých a cyklistických akcí jde o jednu z nemnoha možností porovnat své vlastní výkony se špičkou v daném odvětví. OCR závody jsou komplexní sportovní disciplínou a kombinují běžeckou vytrvalost a rychlost se sílou a obratností potřebnou k překonání překážek. Mnozí závodníci OCR proto vyhledávají specializovanou běžeckou přípravu. Jedna z prvních, která se s tímto požadavkem obrátila na Sport&Races byla Barbora Kršmaru.


OCR? Co to vlastně je a proč právě tento sport?


OCR je zkratka pro Obstacles Course Racing, v českém znění to jsou v podstatě extrémní překážkové závody. Je to spojení běhu a překonávaní překážek v průběhu závodu, a to od nošení těžkých břemen, šplhání, ručkování, přeskakování, plazení se pod ostnatým drátem, plavání ve vodě, válení se v bahně, a spousta dalších.


Vždycky mě lákalo si tento typ závodu vyzkoušet, a hrozně jsem obdivovala sportovce, kteří se tomuto sportu věnují. Nikdy jsem na to nenašla odvahu a taky jsem k tomu neměla úplně příležitost.


Loni na jaře jsem si procházela velice složitým životním obdobím, kdy se mi vše, v co jsem věřila, rozsypalo jako domeček z karet a já jednoduše hledala v něčem únik. Začala jsem běhat, což šlo zprvu dost těžce, protože já jsem nikdy nebyla vytrvalostní běžec. Nicméně běh se stal takovým mým „útěkem“ od té, v té chvíli ne moc šťastné, reality.


Pak jsem se připojila ke Spartan Training Group Praha a 2x týdně s nimi trénovala. Pamatuji, že svůj první trénink jsem ani nedokončila. Stalo se to takovou mojí drogou a závodění mi vlastně zachránilo život, naučilo mě spoustu věcí o sobě samé, znovu jsem poznala lásku a spoustu skvělých lidí. Stala jsem se dokonce Oficiálním Spartan Ambasadorem pro Českou republiku pro rok 2019.


Jak dlouho se OCR závodům věnuješ? Věnovala ses před tím jiným sportům?


Od svých 7 do 22 let jsem se závodně věnovala volejbalu a asi 4 roky beachvolejbalu. Na vrcholu mé volejbalové kariéry se náš tým dostal do extraligy, v tu dobu jsme trénovaly i 4x-5x týdně, každý víkend jsme byli na turnajích. Když jsem začala chodit na vysokou školu, už na sport nezbývalo moc času a já jsem s vrcholovým volejbalem skončila a věnovala jsem se mu už jenom rekreačně.


OCR závodům se věnuji necelý rok, můj první závod jsem absolvovala loni v srpnu. No, od té doby nějak nemůžu přestat 


Jaký byl Tvůj první závod a příprava na něj?


Na první závod jsem se přihlásila na Gladiátor Race Run v Pardubicích. Je to asi jeden z nejlehčích OCR závodů. Vzdáleností je to kolem 5km, lehčí překážky, žádné kopce. Pro začátek značka ideál.


Ani nemůžu říct, že bych se na něj nějak speciálně připravovala, bylo to asi tři měsíce, co jsem začala běhat a chodit trénovat se SRTG na Rokytku. Já to v té době brala jako přípravu. Dohromady jsem běhala tak 3x týdně a myslela jsem si, jak moc netrénuju :D ale na dokončení tohoto závodu to stačilo. Doběhla jsem asi 40.


V čem je Tvá síla?


Moje síla je v mojí vůli, disciplíně a v hlavě. Většinou, když se pro něco rozhodnu a nadchnu, tak si prostě za tím jdu a jen tak něco mě nezlomí.


Co se fyzických předpokladů týče, tak jsem dobrý sprinter. Velká škoda, že mi to je v těchto závodech celkem k ničemu. :D


A mojí velkou výhodou je síla. Mám ruce jak mladý dřevorubec, takže mi nevadí v závodech nosit těžká břemena. Prostě hodím 15 kilový pytel na záda a jdu. 


Kde si naopak myslíš, že bys měla přidat?


Paradoxně mi dělá zatím ještě pořád největší problém běh a kopce. Já jsem nikdy nebyla vytrvalostní běžec, takže tohle bude chtít ještě hodně dřiny, abych se vyběhala na trochu lepší úroveň. Ale věřím, že systematickým tréninkem se toho dá dosáhnout.


Jak ses ke Sport&Races dostala? Vnímáš pokroky díky systematickému tréninku?


Ke Sport&Races mě přivedla síla sociálních sítí. Moji trenérku Klárku jsem nějaký čas sledovala na Instagramu. V tu dobu, bylo to někdy z jara, jsem už pociťovala, že to moje nekontrolované běhání bez systému už mě k lepším výkonům nepřivede. Když dala Klárka na Instagram, že nabízí tréninky, napsala jsem ji, zašly jsme na kafe a domluvily jsme se na spolupráci.


Ze začátku jsem k těm tréninkům byla popravdě dost skeptická, protože první měsíc pod vedením Klárky jsem musela hoooodně zpomalit. Začala jsem běhat podle tepových zón a ne na čas, což byl pro mě hodně velký nezvyk a ze začátku to bylo trochu frustrující běhat v tempu šneka.


Trpělivost se ale vyplatila, já si na tento nový systém zvykla a moje forma šla v průběhu pár měsíců rapidně nahoru. Sama to pociťuju i během závodu, kdy kopce, které jsem dřív měla problém vyjít, teď už normálně vyběhnu.


V tréninku pokračujeme a začínáme jet i docela bomby, tak se těším, až tu dřinu zase prodám na nějakém z dalších závodů.


Jaké jsou Tvé cíle?


Mé cíle se od minulého roku změnily. Loni byl můj hlavní cíl závod především dokončit. Letošní sezónu už jedu hlavně na výkon, který chci pořád zlepšovat. A samozřejmě bych si přála se jednou postavit i na bednu a věřím tomu, že když budu trpělivá, tak to tam jednou pořádně zacinká.


Je těžké se nominovat na ME v OCR? Jaká jsou kritéria?


Ještě před pár měsíci o Mistrovství Evropy ani neuvažovala. Na tu myšlenku mě přivedl můj partner, také OCR závodník, apřiměl mě k tomu, abych to zkusila. V té době už jsem měla pouze jednu možnost na kvalifikaci, kterou byl Spartan Race na Dolní Moravě. To bylo dva týdny před samotným ME.


Na Dolní Moravě jsem běžela oba dva kvalifikační závody – Sprint i Super. Na Sprintu jsem si vyběhla krásné 4.místo a na Super jsem byla 7. Díky tomu jsem se z obou závodů na mistrovství kvalifikovala do agegroup.


V čem se ME v OCR liší od ostatních závodů, které jsi doposud absolvovala?


Mistrovství Evropy v OCR je hodně specifický závod. My jsme se přihlásili do delšího závodu Standard Course, který měl přibližně 17 kilometrů a zhruba 67 různých překážek.


Když závodník při klasickém OCR závodě nesplní překážku, musí dělat trest, tzv.handicap. Na mistrovství se handicapy nedělají. Závodník dostane náramek, a aby jeho výsledek byl započítán, musí s náramkem doběhnout do cíle v daném časovém limitu. Náramek udrží, pokud splní a zdolá všechny překážky. Na překážku má závodník nekonečně mnoho pokusů, ale musí je stihnout překonat v časovém limitu.


O náramek jsem bohužel přišla na jedné z ručkovacích překážek, později jsem si strhla mozoly a už bylo těžké další překážky zdolávat. V mé věkové kategorii dokončily s náramkem pouze 2 ženy z celkových 56.


Byl to neuvěřitelný zážitek a obrovská zkušenost. Pro mě tím největším úspěchem byla už samotná kvalifikace a možnost se takového závodu zúčastnit a reprezentovat Českou republiku mezi těmi nejlepšími OCR závodníky Evropy.


Trénink na takovou disciplínu je jistě časově náročný, zbývá Ti čas i na rodinu? A jak to vnímá Tvé okolí, že ses dala na takový sport?


Mám čtyřletou dceru a jako matka samoživitelka to, co se časových možností týče, nemám úplně jednoduché, protože i jako každý normální člověk také chodím do práce. Naštěstí mám obrovskou podporu v partnerovi, který mě motivuje, a pomáhá mi s hlídáním dcerky.


Celé tohle bláznovství obnáší hodně disciplíny a dobrý time management. Každý den mám v podstatě naplánovaný do minuty tak, aby všechno klaplo, abych stihla, jak trávit čas s dcerou, tak trénovat.


Názory okolí na moje závodění se liší. Spousta lidí to nechápe, někdo možná odsuzuje, v někom to vzbuzuje obdiv. Ze začátku si rodina myslela, že jen tak blbnu, ale když viděli, že mě to šílenství neopouští a že za sebou mám výsledky, které mě dovedly až na mistrovství, myslím, že pochopili, že už to není jen nějaký krátkodobý výmysl, ale že to se závoděním myslím vážně. Začali to akceptovat. Moje maminka, po tom co se mnou byla na jednom závodu, se stala mým předním fanouškem. 


OCR závody nabývají na oblíbenosti, čím myslíš, že to je?


Do České republiky se koncept OCR závodů dostal teprve před několika lety a je to jako se vším co je zrovna IN. Závody se dostávají čím dál více do médií a co si budeme povídat, je to hlavně business. Lidi baví se válet v blátě, sáhnout si na fyzické i psychické dno a dostat za to medaili.


Spartan Race má motto: „pochopíš až v cíli“ a je to pravda. Proběhnout cílovou páskou je neskutečný pocit, který ani s přibývajícím počtem odběhaných závodů, nikdy nezmizí, ba naopak. Už Vám ale nikdo neřekne, že jak to jednou zkusíte, tak nebudete chtít přestat. :D


S rostoucí oblíbeností jistě roste i konkurence. Jak moc je taková konkurence silná? Věříš si do budoucna na českou elitu?


Řekla bych, že tak 85% závodníků si takový závod jde prostě jen zkusit, nějak ho zvládnout odběhnout a dostat na konci závodu zaslouženou medaili. Tak stejně jak jsem začínala loni já.


Těch zbylých 15% jsou závodníci, kteří tvrdě trénují a závodí vrcholově na výkon, ať už v elitních vlnách nebo v agegroups.


Říká se, že elitní OCR závodníci jsou jedni z nejlepších atletů. Tento sport vyžaduje velkou všestrannost a psychickou i fyzickou odolnost. A každý závod Vás může poslat na to pomyslné dno nehledě na to kolik máte naběháno kilometrů.


Jestli mám na elitu? Dnes ještě ne. Jsem na sebe dost kritická v mnoha ohledech a myslím, že je lepší do každého závodu vstupovat spíše s pokorou než s hlavou v oblacích. Myslím si, že pokud vydržím to, s jakou intenzitou trénuji dnes, tak je šance se začít umisťovat v agegroups. Ale kdo ví. Ještě před necelým rokem jsem neuběhla 5 kilometrů a dnes tu sedím s medailí z Mistrovství Evropy na krku. Takže… Nechám se překvapit, co další závody přinesou.

Mladým závodníkům v modrém se daří!

17. 7. 2019

Polovina roku 2019 je za námi. Nastal čas malé rekapitulace! Výkladní skříní naší práce jsou ti, kteří nosí na hrudi logo Sport&Races - tedy cyklisté a běžci v modrých dresech SportRaces Isaac Team. A právě na to, co dokázali zejména mladí cyklisté za uplynulých několik měsíců, se zaměříme během následujících řádků. Příště pak dostanou prostor i běhající svěřenkyně a svěřenci našich trenérek a trenérů.


Již zimní příprava a průběh týmového soustředění napověděly, že se letos bude dařit především „mladým puškám“. Duo juniorů Lukáš Runt a Jakub Miklovič se rozhodně nemusí stydět za výkony na tratích ČP, přičemž jsou oba na dobré cestě k tomu, aby se neztratili ani v kategorii U23. Přechod z „juniorů“ mezi „třiadvacítkáře“ je ve sportovním životě každého cyklisty zásadním a nikoliv snadným krokem. My se našim závodníkům snažíme tento krok maximálně usnadnit jednak tréninkovou přípravou „na míru“, jednak vytvořením kvalitního zázemí nejen na samotných závodech.


Lukáš Runt


Hned v prvních závodech ČP se Lukáš Runt zařadil do absolutní české juniorské špičky, když po 5. místě na kritériu v Soběslavi slavil druhý den v silničním závodě ve Zbraslavi první letošní pódium. Stříbrná pozice v cíli mu přinesla pozvánku do reprezentace, se kterou se účastnil etapového závodu v Německu. Kvůli reprezentačním povinnostem (a radostem) musel vynechat další pohárový víkend v Kyjově, avšak hned při další zastávce ČP v Kroměříži se 3. místem v silničním závodě opět vrátil na pódium. V Olomouci to bylo 2x za 7, stejně jako na MČR ve slovenské Trnavě. Pohárové závody č. 8 a 9 v Plzni a Kyšicích pak Luky – i přes zdravotní komplikace – opět zvládl skvěle a získal znovu dvě umístění (tentokrát stříbrné) na stupních. Sečteno podtrženo v polovině sezóny má Lukáš Runt na kontě 4x stupně vítězů na závodech ČP a v žádném z pohárových závodů neskončil hůře než na 7. příčce!


Jakub Miklovič


Na začátku sezóny Kuba ještě sbíral zkušenosti (přecijen na tratě ČP naskočil až během loňského roku) se stylem závodění v pohárových závodech a navíc se mu lepila smůla na galusky. Defekt a pád mu zamezily bodovat v Soběslavi a Zbraslavi. V Kyjově už na body dosáhl a od té doby jde svými výkony i výsledky stále vzhůru. V Kroměříži se 13. místem poprvé vešel do elitní patnáctky, začátkem června poprvé získal body v závodě typy kritérium a v silničním závodě v Olomouci opět atakoval 16. místem TOP15. Svou výkonnost potvrdil i na „federálním mistráku“ v Trnavě, kde si připsal 13. místo v časovce jednotlivců a znovu 16. příčku v závodě s hromadným startem. Velký průlom pak znamenaly starty v Plzni a Kyšicích, kde Jakub získal umístění v TOPTEN – konkrétně 7. a 8. místo. Poctivá práce v tréninku a postupně získaný klid v průběhu závodů se tak postupně projevují i kvalitními výsledky.


Oběma závodníkům držíme palce ve druhé polovině sezóny a věříme , že jejich výkony a výsledky mohou být ještě lepší než dosud. TRÉNINKEM K VÍTĚZSTVÍ!

ROZHOVOR: Petr Fiala - Z Chebu až na velké závody do Číny

10. 11. 2018

Jedním z velmi úspěšných členů našeho tréninkového systému je Petr Fiala. Závodník, který obléká dres cyklistického týmu AC Sparta Praha a v letošní sezóně si vyzkoušel i závody mimo Evropu. Položili jsme Petrovi několik otázek a jeho odpovědi si teď můžete přečíst i Vy.

Kdy jsi začal s cyklistikou a jakými oddíly jsi zatím prošel?
Cyklistice se věnuji od malička, kdy nás taťka brával na místní závody jako třeba Chebské kašny. Začínal jsem v PROFI SPORT Cheb, v kadetech jsem přešel do Mapei Kaňkovský, kde jsem strávil 2 sezóny. Jako junior druhoročák jsem byl v Prostějově a po přechodu do mužů jsem první 2 sezóny jezdil za Spartu, následně jsem jeden rok strávil ve Favoritu Brno a teď jsem druhou sezónu zpět ve Spartě.
Jaké závody jste letos se Spartou absolvovali?
Letošní kalendář byl hodně nabitý. Začali jsme tradiční klasikou na Bíteši. Následně jsme závodili v Rakousku a na etapových závodech v Polsku – Grody Piastowske a Tour Malopolska – a v Rumunsku. Do toho samozřejmě Mistrovství ČR v Plzni a další domácí závody. Největší závod jsme absolvovali v Číně – závod kolem jezera Quinghai (2. HC), který měl 13 etap. Potom série kritérií v Německu a etapový závod Okolo Íránu. No a sezóna ještě nekončí, protože od středy jedeme další etapový závod v Číně.
Tak na čínských silnicích budeme držet palce. Těch startů v zahraničí máš za sebou opravdu hodně. Mohl bys srovnat styl závodění venku a u nás – na závodech ČP?
Ten styl závodění je hodně odlišný. Když přijedete na ČP, tak se vše odvíjí od toho jak závodí nejlepší česká stáj Elkov. Proti tomu už v Polsku je více konkurenceschopných týmů, proto se nedá předem odhadnout taktika. Wibatech , CCC a další týmy mají svou sílu a opravdu se závodí . Nelze na nic čekat. Když jsme pak přijeli na závody do Číny, tak tam už je styl závodění obdobný jako na největších světových závodech. První hodinu se jede naplno, poté co se pak vytvořil denní únik, kontrolovali čelo závodu týmy jako Willier Trestina nebo Manzana Postobon. Únik pak sjeli sprinterské týmy a všechno vrcholilo hromadným dojezdem. Největší školou pro mě ale překvapivě byl etapák v Íránu. Opravdu velká škola cyklistiky! Zde sice nebyly proconti týmy, ale mentalita domácích závodníků je úplně jiná. Mají sice stejný dres, ale neustále závodí i mezi sebou. Pořád se závodilo, pořád na terezínu a na škarpě! Pořád se jel doraz a nebylo výjimkou, aby se peloton v průběhu závodu několikrát roztrhal na 6 nebo 7 skupinek. Bylo to asi to nejtěžší, co jsem letos zažil. Zároveň ale i to nejhezčí. Nejvíc mě to baví právě takhle.
Z toho co říkáš je jasné, že závody se od těch tuzemských dost liší. Potkáváte se s velkou konkurencí. Jak se tedy dařilo týmu a hlavně jak se dařilo tobě osobně?
Sezónu jsem začínal trošku pomaleji, jelikož jsem po předchozí zlomenině klíční kosti zahájil přípravu až po polovině prosince v době Vánoc. Naštěstí kluci byli ve formě a já jsem na Grodech v Polsku nebo na jihu Čech na RBB Tour hlavně pracoval pro tým. Náznak toho, že už jsem ve svojí pohodě přišel na etapáku v Rumunsku, kdy se mi v 1. etapě podařilo naskočit do úniku, z něhož jsme do cíle vydrželi jen dva. Já jsem získal červený dres (a byl jsem i průběžně druhý mezi vrchaři), který jsem v poslední etapě jen těsně neudržel. Nasledně jsem pak na Tour of Malopolska znovu odjel hned v první etapě a získal jak vrchařský tak sprinterský dres, který se mi podařilo dovézt až do cíle. Tyhle výsledky jsou v první polovině sezóny určitě nejvíc! Na mistráku republiky jsem ale trošku zaspal a výsledek byl zklamáním. Formu jsem ale přenesl na další polský etapový závod Solidarnosc, kde jsem jel poprvé na celkové pořadí a dojel těsně za elitní dvacítkou. Naopak v Číně jsem se dost trápil. Závodilo se ve vysoké nadmořské výšce, což mi vůbec nesedělo. Poprvé jsem jel ve výškách okolo 4000 metrů a navíc se přidaly i střevní potíže. Následně se mi celkem dařilo na turné v Německu, kde jsem pravidelně dojížděl v TOP10. Na finále ČP jsem obsadil 5. místo, což byla hodně velká vzpruha. V Íránu jsem se pak cítil taky velice dobře a nevyšla mi pouze 1 horská etapa, kde jsem ztratil dost minut. Teď přijde znovu Čína, tak uvidíme.
Kterého výsledku v sezóně si vážíš nejvíc?
Nevím co bych vyzdvihl. Když přijedu na závody, nerad se celý den vezu v balíku. Jsem spíš agresivnější typ jezdce. Takže pro mě bylo důležité, že jsem dokázal na závodech obléknout zmíněné dresy a některý jsem nakonec dokázal i uhájit. To cením vysoko. Jsem rád, že jsem se celkově dokázal posunout nahoru. A potěšilo mě i to 5. místo na poháru v Židovicích. Celkově bych sezónu označil za takový comeback, kdy jsem se po 2 nevýrazných letech zvedl a snad naladil standard do další sezóny. Takže snad trošku restart kariéry, odrazový můstek dál…
Super. To se dobře poslouchá. Je naopak něco, na co bys rád zapomněl? Nějaká nepříjemnost, která tě potkala. Ať už závodní neúspěch nebo nějaký zážitek ze závodů?
Přemýšlím. Hmm, asi ten mistrák. Ten mě mrzí. Tam výkonnost byla si výš a ten moment zaváhání mě mrzí docela dost. No a rád bych asi dovezl až do cíle i červený sprinterský dres na etapáku v Rumunsku. Chyběl kousek. Jinak během sezóny jsou nepříjemné momenty, ale žádný mi naštěstí nezůstal tak hluboko v paměti.
A naopak něco pozitivního? Zážitek, na který nezapomeneš?
Když jsem Honzovi Rybovi rozjížděl spurty v Číně a vedle mě jel na špici Pippo Pozzato, tak jsem si užil svých 10 vteřin slávy.
Opusťme teď závody. Vzhledem k tomu, že se připravuješ v našem tréninkovém systému SportRaces, také nám řekni jak dlouho u nás trénuješ a jak jsi spokojený? Proč sis vybral tuhle cestu přípravy?
Když jsem po 2 letech v mužích přišel do Favoritu Brno, tak to byl asi zlomový moment. Angažmá u pana Trkala mi nesedlo. Experimentoval jsem se stravou a celkově jsem se i po návratu do Sparty dost hledal. To mě trénoval otec a od poloviny sezóny jsem začal vše dost konzultovat s Petrem Novákem, jeho rady mi dost pomohly a naplno jsme začali spolupracovat před začátkem letošní sezóny. S Petrem se blíže znám asi 2,5 roku. Petr byl vždycky motivátor. Když jsme se potkali na závodech, tak mě vždy kamarádsky podpořil. I když se mi třeba nedařilo, pořád ve mně viděl potenciál. Potřeboval jsem člověka, který mi hodně věří. Celkově se mi líbí celý projekt. Kdykoliv trenérovi napíšu, dostanu zpětnou vazbu. Není to strojový přístup k tréninku. Všechno spolu konzultujeme. Je tady 100% zpětná vazba závodník – trenér a jsou vidět výsledky. Přijde mi, že všichni co jsou v programu se také výkonnostně posouvají nahoru.
Doporučil bys tedy těm co váhají, zda to u nás vyzkoušet, aby se do systému SportRaces zapojili?
Určitě bych to doporučil. Nemám jedinou výtku a celý systém se mi líbí. Trenér je tu pro mě de facto 24 hodin denně. Jsem rád, že jsem členem systému a nemůžu si to vynachválit.
Díky, tak jdeme pomalu do finiše. Máš nějakou slabinu? Libůstku, na kterou nejsi úplně pyšný?
No kafe a dort je nejlepší sport! Takže kafíčka a dortíčky, to já rád… No a samozřejmě jako Západočech, co má blízko do Plzně si občas dám pivo.
Každý cyklista má nějaké cíle a nějaké sny. Máš svoje cíle a sny?
Jezdím ve třetidivizní tým a chtěl bych se posunout výš. Směrem do druhé, možná první divize. S Petrem Novákem jsme letos postavili pevné základy a věřím, že to není nereálný cíl. Chci se prostě celkově posunout v závodní hierarchii a naučit se vyhrávat závody. A sen? Každý řekne, že by chtěl stát na startu Tour de France. Mě ale nejvíc uchvátily jarní klasiky. Takže jet nějakou velkou jarní klasiku a zažít tu atmosféru velkých závodů v Belgii – na Flandrech nebo třeba na Lutych – Bastogne- Lutych.
Petře, děkujeme. Ať se ti daří na etapáku v Číně a ať v budoucnu dosáhneš svých cílů. Pak už to bude ke splnění snu jen kousek.

SportRaces-Isaac Team a druhý rok na našich silnicích!

10. 10. 2018

Sezóna 2019 je u konce. Pro SportRaces-Isaac Team šlo o druhý rok v silničním pelotonu a rozhodně se nejednalo o rok neúspěšný, což dokládá mnoho vítězství a několik desítek dalších pódiových umístění v jednotlivých závodech různých kategorií. O tom, jak se závodníkům týmu dařilo, jsme Vás víkend co víkend informovali na našem facebooku. Těm nejvýznamnějším triumfům se v průběhu podzimních dnů budeme věnovat formou samostatných příspěvků. Jak si ale SportRaces-Isaac Team vedl v celkovém hodnocení jednotlivých soutěží? Čtěte následující řádky!


Tým se pravidelně prezentoval nejen na závodech série RoadRace, amatérských soutěžích UAC, SAL a Extraliga Masters, ale například i v rámci regionálního Poháru Karlovarského kraje. Naše ženy a junioři pak dokázali vybojovat body i do celkového hodnocení ČP mládeže a žen v silniční cyklistice.


Série RoadRace, ačkoliv je tvořena tradičními a kvalitními závody, měla letos v silničním kalendáři premiéru a na startu jednotlivých zastávek se scházela velice silná konkurence. Celý projekt byl tvořen kratšími závody (RoadCup) a klasickými silničními maratony (MarathonCup). SportRaces-Isaac Team se závodů účastnil pravidelně a v rámci celkového hodnocení si vedl znamenitě. Vítězem maratónského MarathonCupu se totiž stal Jaroslav Hradecký! Jára přidal i několik startů v rámci RoadCupu a ovládl také hodnocení RoadRace. Zde jsme však v TOP TEN měli ještě další 2 závodníky, když celkové 6. místo obsadil Miroslav Thuma a desítku uzavřel Tomáš Ress. V maratonské soutěži MarathonCup byl v celkovém pořadí, kromě vítězného Jardy Hradeckého, úspěšný opět Tomáš Ress na 7. místě a Bedřich Průcha na 9. příčce. V první desítce RoadCupu je pak na 8. místě jméno Ondřej Švanda. Mezi nejlepšími ženami nechybí ani Šárka Dýrová Macháčková.


Tradiční středočeská série UAC (Unie amatérských cyklistů) znamenala celkové 2. místo v kategorii A pro Mirka Thumu a 4. místo pro Járu Hradeckého ve stejné kategorii. V rámci kategorie B obsadil Ondra Švanda 6. místo. Největší radost nám však na UACu udělala Kamila Thumová, která zvítězila v celkovém pořadí mezi ženami! V celkovém pořadí časovkářů obsadili Mirek a Ondra shodně 2. místa ve svých kategoriích a Kamča i zde slavila vítězství.


V konečném hodnocení závodů SAL (Severočeská amatérská liga) bral 2. místo v M30 Lukáš Raufstein, když se o pořadí na bedně rozhodovalo až ve finiši posledního závodu! Dále jsme na SALce obsadili další 3 pódiová hodnocení, když bronz získali Mirek Thuma v M20, Kamila Thumová v kategorii žen a Jakub Miklovič mezi juniory. Také SAL však vypisuje svůj časovkářský pohár. V M20 zvítězil Mirek Thuma, v M30 byl Lukáš Raufstein těsně druhý. Dále pak 3. příčku mezi „třicátníky“ obsadil Honza Dvořák a na pomyslná pódia se v kategoriích opět vešli i Kuba s Kamčou.


V ústeckém regionu se jezdí také středeční seriál VLK (Vrchařská liga krušnohoří), kterého se pravidelně účastnil opět Kuba Miklovič. Kuba v některých závodech dokázal celkově zvítězit a v konečném hodnocení obsadil 2. místo napříč kategoriemi.


V seriálu Extraliga Masters obsadil Béda Průcha 3. místo v kategorii M, Ondra Švanda skončil celkově na 2. pozici v M30 a mezi těmi nejzkušenějšími ženami dokázala zvítězit velká podporovatelka ženské silniční cyklistiky Jaroslava Mojžíšová!


Na Karlovarsku jsme pak především v průběhu jara absolvovali závody souhrnně označené jako Giro Chodov a zařazené do Poháru Karlovarského kraje. V M30 zde zvítězil Lukáš Raufstein a na druhém místě ho doplnil Honza Dvořák. Mezi ženami zvítězila Kamča Thumová.


Tolik k účinkování našeho týmu v jednotlivých soutěžích. Všem závodníkům gratulujeme k výborným výsledkům a věříme, že pod vedením trenérského týmu Sport&Races se budou nadále výkonnostně i výsledkově posouvat výš a výš!

Přidejte se k nám!

V současné chvíli pro Vás připravujeme další akce a budeme je v nejbližší době zveřejňovat. Zůstaňte s námi!

Vaše SportRaces

Týmové dresy

Nabízíme Vám koupi našich závodních dresů vyráběných v Itálii v designu Sport&Races.

Dresy jsou výrobkem italské značky ALÉ z řady PRR Carbon. Jsou ručně šity v italském závodě nedaleko Verony. Tyto dresy jsou volbou WorldTour týmů a mnoha profesionálních stájí ve světě.

Chci si koupit dres

Trénujte s námi!

Připraveny pro Vás máme 3 tréninkové programy:

SPORT

Tréninkový plán
Plán sestavován na měsíc, úpravy placené.

Cena: 1000 Kč za měsíc

RACE

Tréninkový plán + výživa
Plán sestavován na týden, 1 úprava a základní nutriční poradentsví v ceně.

Cena: 1500 Kč za měsíc

PROFI

Tréninkový plán + výživa + podpora
Plán sestavován individuálně, úpravy zdarma, rozšířené nutriční poradenství, sleva na akce a vyšetření v ceně.

Cena: 2700 Kč za měsíc
Chci trénovat