Stalo se u nás - Novinky

ROZHOVOR: Petr Novák - Věta „Jez méně, zhubneš!“ nemusí být vždy pravdou!

31. 10. 2019

Přesto, že téma ohledně hladovění u sportovců je i v dnešní době stále tabu, je potřeba o něm mluvit, protože příčinou tohoto problému není většinou nic jiného, než nedostatek znalostí v dané problematice ze strany sportovců i jejich trenérů. Sportovci a zejména ženy jsou okolím a médii neustále masírovány a přesvědčovány o tom, jak by měla vypadat „ideální“ postava sportovce, zvláště co se týče podkožního tuku. Z tohoto důvodu je bohužel více než časté, že nejen běžkyně, ale obecně sportovkyně (i sportovci) mají často potíže s nedostatečnou výživou. Hodně trénují, mají velký energetický výdej, ale ze strachu z nárůstu hmotnosti jedí velmi málo, někdy dokonce skoro vůbec. Tato chyba ve výživě může zcela zazdít veškeré tréninkové snažení a podepsat se i na jejich zdraví (oslabená imunita, časté infekce, hormonální problémy, únava, zranění, atd.). Netýká se to jen běžců a běžkyň v našem okolí, kteří se věnují sportu zejména pro radost, ale tento problém můžeme bohužel sledovat i u vrcholových sportovců.


Na otázky, co se s tělem děje když mu neposkytneme dostatek živin k regeneraci a zda se tímto způsobem opravdu běžkyně „prohladoví“ až k vysněné postavě, nám odpoví biochemik, hlavní trenér sportovního programu Sport&Races a bývalý vedoucí oddělení klinické biochemie a hematologie Nemocnice Žatec, Ing. Petr Novák.


Petře, vysvětli nám to prosím od začátku: Co se s tělem při takové zátěži, jako je například maratónský (vytrvalostní) trénink děje? Jaké v tělu probíhají biochemické procesy a jak to ovlivňuje náš metabolismus?


Během zátěže dochází k celé řadě biochemických dějů, které lze jednoduše rozdělit do dvou navzájem se překrývajících skupin. První skupina těchto pochodů slouží pro získávání energie, dochází při nich tedy k rozkladu těchto látek a díky tomu můžeme vykonávat svalovou práci. Poněkud mylná představa je, že tělo pracuje jen na principu odbourávání sacharidů a tuků, ve skutečnosti je při výkonu „spalována“ i celá řada dalších látek, které jsou pro naše tělo využitelné jako zdroj energie. Do druhé skupiny pak řadíme biochemické děje, při kterých dochází k odbourávání odpadních látek vzniklých při fyzické námaze a k doplňování energetických zásob organismu. Tyto děje jsou samozřejmě součástí regeneračního procesu, ale probíhají již během zátěže a je pro jejich správný průběh potřeba zase nějaké energie.


Co se s naším tělem a metabolismem děje v případě, že mu po takové zátěži neposkytneme dostatek živin?


V první chvíli dochází k výraznému zhoršení regenerační fáze, jejímu prodloužení. Pokud pak tělu nedáme potřebný čas na zotavení nebo opakujeme častěji tuto chybu, tělo se dostane do regeneračního deficitu a místo zlepšení přijde únava, nějaká nemoc, stagnace nebo dokonce zhoršení naší výkonnosti a přetrénování. A pokud deficit ještě více prohlubujeme, začne ještě více trpět naše imunita, hormonální systém a některé opravné mechanismy organismu. Bohužel – často pak trvá velmi dlouho, než se nám povede vše dovést do stavu, ve kterém by organismus sportovce měl být.


Co se naopak děje v případě, že tělu dostatek živin poskytneme?


No to je přeci ideální stav! Tělo se rychle zotaví ze zátěže, připraví se na další trénink, sportovec má dostatek energie a nemusí opakovaně bojovat s úplně zbytečnými nemocemi. Navíc takový sportovec vydrží sportovat déle a kvalitněji, protože se zde zapojuje i psychika a každý víme, že trénink z velké únavy, v horším případě z bolesti nebo dokonce nemoci, je pro hlavu velmi náročný a sportovec to dříve či později stejně „zabalí“.


Proč si myslíš, že mají s nedostatečným energetickým příjmem zrovna běžkyně problém, co je k tomu vede?


Tak se na tento problém dá koukat ze dvou pohledů. Ten první je, že jsou vytrvalostní běžci svými trenéry a okolím „masírováni“, že pokud sníží svoji váhu, bude se jim běhat ještě lépe. A pokud se nedaří tréninky ještě zlepšit svoji výkonnost, je váha první na ráně, protože to všichni říkají. Takže ano, váha je pro vytrvalostní běh jedno ze základních kritérií úspěchu, ale jen do té míry, dokud neovlivňuje výkon a snaha o její dosažení neničí tréninkové úsilí. Druhým pohledem je pohled psychologický, kdy je dnes ze všech stran velký tlak na úspěch, ideální postavu, „ideální“ životní styl. A je pravdou, že daleko víc jsou tímto tlakem zasaženy dívky a ženy.


Dá se to považovat za jakýsi druh poruchy příjmu potravy?


Jestli je to porucha příjmu potravy, to se musí hodnotit ryze individuálně a neplatí pro každého stejné tabulky a čísla. Ale je pravdou, že řada sportovců a sportovkyň už se pohybuje na hranici poruchy příjmu potravy a bohužel i často za ní.


Opravdu se tímto způsobem sportovkyně „prohladoví“ až k vysněné postavě?


No tady je otázkou, co je právě ta vysněná postava. Měl jsem možnost spolupracovat s celou řadou sportovců z různých sportovních odvětví a v každém sportu je tlak na něco jiného. Pro sportovce by neměla být až na pár vybraných odvětví vysněná postava, ale především kvalitní výkony. Ať už na závodech nebo jen tak pro sebe. A kvalitní tím myslím pro toho sportovce, zapomeňte na tabulky. Když se v našem tréninkovém systému někdo zlepší, ale nestačí to na stupně vítězů, je to přeci skvělý úspěch a měl by si toho sportovec vážit! A pokud si v hlavě srovnáme, že chceme být dobří v naše sportu, potřebujeme dobře regenerovat, trénovat, spát – a tím pádem i kvalitně s zdravě jíst!


Má to vliv na výkon i na následnou schopnost trénovat a regenerovat?


Hladovění dokáže často úplně zazdít tréninkové snažení a regeneraci jen prodlouží. Kromě redukce hmotnosti, která bývá tímto způsobem stejně jen dočasná, podle mého názoru nepřináší vůbec nic dobrého.


Zdá se, že je to větší problém, než jsme si mysleli, proč se o tom ale, podle Tebe, nemluví?


Těch příčin, proč je toto téma tabu, je trochu víc. Jednak řada trenérů pracuje podle toho, jak trénovali oni ve svých závodnických letech a nepoučili se ze svých chyb a berou svoji cestu jako jedinou správnou. Dále je to věc, která je častou chybou a ta se často nepřiznává. No a pak je to nedostatek edukace – často sportovci hubnou bez znalostí svého tělesného složení, takže si váhu výrazně ubírají i ze svalové hmoty. Dále se nechtějí smířit se svými genetickými dispozicemi případně onemocněními a v poslední řadě – pokud se jim to nedaří – řeší celou věc sami a potají, bez dostatečných odborných znalostí.


Týká se tento problém i můžu?


Samozřejmě, akorát ve zmenšené míře. Muži mají menší sklony k tomu, aby propadli až k poruchám přijmu potravy, na druhou stranu jsou často zatvrzelejší, pokud mají ve svých zvyklostech něco změnit.


Jak je možné, že tělo dokáže dlouhodobě podávat takové výkony přesto, že tak dlouho strádá?


Ve sportu trochu zapomínáme na to, že přes všechny poučky o výživě a doplňování energie pořád platí zákon zachování energie – jinými slovy, abychom podali nějaký výkon, potřebujeme pro jeho dosažení spálit určité množství sacharidů, tuků a dalších látek. Od přírody máme nějak nastavenou účinnost našeho těla z pohledu energetiky, podobně jako to je například u strojů. Když si tyhle dvě fakta dáte dohromady, tak zjistíte, že tu energii tělo přijme ve výživě, pro sportovní výkon je v danou chvíli dostatečná, ale začne šetřit na jiných místech, která jsou pro sport důležitá – regenerační schopnosti, imunitě atd… Navíc časem najede na takový úsporný režim, což je velká škoda, protože my od něj chceme při sportování pravý opak – maximální výkon. Takže se tím často nesmyslným dietářstvím vlastně brzdíme.


Jakou bys dal těmto běžkyním radu?


Používejte hlavu a selský rozum, pokud si po přečtení tohoto článku nebudete jisti, jestli děláte vše správně, zeptejte se lidí, kteří mají zkušenosti se sportem a výživou a kteří Vám mohou pomoci – výživových poradců, kvalitních trenérů, lékařů… – ti všichni by Vám měli být schopni s danou problematikou pomoci, abyste dosáhli co nejlepšího efektu při Vaší sportovní přípravě.


Jak si nejlépe stanovit ideální příjem vůči výdeji?


Na prvním místě skoro každého napadnou kalorické tabulky. Já nejsem jejich velký příznivce, protože mám s celou řadou svých svěřenců zkušenost, že se buď stali jejich otroky a neustále si počítali příjem a výdej nebo naopak, po určité době je úplně opustili, protože zjistili, že neustálá kontrola a přísný dohled nad každým soustem není úplně k životu. U běžného sportovce musí být po většinu sezóny příjem v rovnováze s výdejem. Pokud jedna z těchto složek převládne, pak buď atlet přibírá na váze nebo ji ztrácí. Nelze redukovat váhu v období ladění formy, pak naše snaha pro dosažení dobrého výsledku pravděpodobně přijde vniveč. Pokud potřebujete shodit váhu, nechte si to na období přípravné, ještě lépe objemové, kdy je to nejvhodnější z hlediska jak ovlivnění vaší formy, tak i skladby tréninku a efektu vaší snahy. U většiny sportovců funguje dobře snížení příjmu v podobě sladkých jídel a sacharidů (cca 500kcal na den, to se dá lehce spočítat), přizpůsobte trénink vaší snaze a výsledek bude zaručen. Pokud chcete nabrat svalovou hmotu, uzpůsobte tomu Váš trénink, ale také myslete na dostatek bílkovin ve vaší výživě, bez nich nedosáhnete kýženého výsledku.


Jak je možné, že se s tímto problémem setkáváme i u profesionálních sportovců? Copak nemají kolem sebe dostatek „výživových odborníků“ a zkušených trenérů?


No tady jsem trochu skeptický, co se týče odborné způsobilosti některých trenérů a „odborníků“. Zaručeně fungující rady, které slýchávám, nesmyslné diety či hladovění včetně dlouhých tréninků nalačno – chvilku to asi funguje, ale daleko lepší efekt má podle mě rozumný přístup, hledání chyb v přípravě a výživě, znalosti podstaty fungování lidského organismu a individuální přístup ke každému sportovci. Na druhou stranu – kvalitní výživový poradce, který je ochoten spolupracovat s trenérem při propojení stravy a tréninku, je požehnání pro sportovce při jeho přípravě.


Jaká je podle Tebe ideální běžecká postava u žen? Kolik procent tuku a kolik svalové hmoty by mely ženy mít, aby to bylo ještě zdravé?


A jsme zase u toho – tabulky, normy atd… Každý (každá) máme od přírody nějaké dispozice. Stejně tak doporučím jiné hodnoty tělesného tuku vrcholové atletce v přípravě na top akci a ženě, která se sportem baví, má rodinu a má pro sportování úplně jinou motivaci. Navíc je poměrně zajímavé, že občas vyjde nějaká studie o měření tuku u sportovců a výsledky se od některých předchozích studií poměrně dost liší v závislosti na regionu, metodě měření, disciplíně, složení měřené skupiny… Takže beru to čistě individuálně, všechna doporučení dávám s ohledem na disciplínu, věk, zaměření, sportovní cíle...


Jak moc ovlivňuje množství podkožního tuku náš výkon?


Jak podkožní, tak i jiný tuk v našem těle je hmota, která při sportovním výkonu plní funkci jakési „mrtvé váhy“, kterou spolu táhneme, ale k ničemu nám není. Opravdu nám ale k ničemu není? Tuková tkáň má celou řadu úloh, je zásobárnou tuků – zdroje energie pro dlouhé výkony, má funkci termoregulační – jsou známy případy nedokončení závodů v chladu z důvodu prochladnutí u sportovců s extrémně nízkými hodnotami podkožního tuku, má funkci hormonální – vlastní nebo její množství ovlivňuje i funkci jiných hormonálních drah, psychiku… Takže určitě se nedá závodit, dokonce ani žít bez tuku, na druhou stranu jeho vyšší množství už nás bude při výkonu omezovat.


Proč jsou množstvím podkožního tuku sportovci tak posedlí?


Protože jsou neustále masírováni ze všech stran – média, trenéři, veřejnost, styl života... Navíc cítí, že při nižších hodnotách se jim například v kopcích běží snáze – ale jak říkám, nic není zadarmo a tak je nutné najít takovou míru, která nebude zdravotním rizikem pro sportovce a dovolí mu podávat perfektní výkony


V dnešní době je poměrně trend vyhýbat se sacharidům. Jaký máš na to názor, co se týče vytrvalostních sportů?


No a jsme opět u toho – je tu nějaký trend, na který lidé, sportovci, slepě najedou a považují jej za správný. Pokud jsme ve fázi, kdy chceme shodit nějaká ta kila, ano, je jednou z cest ubrat potřebné kalorie ze sacharidů a výsledky budou brzy znát. Ale nemůžeme tak činit pořád! Pokud jsme ve finální části přípravy, ladíme na maraton, může nedostatek sacharidů naprosto zničit naši snahu – pro vrcholný výkon potřebujeme plnou nádrž v podobě glykogenu ve svalech a játrech, bez jeho dostatečných zásob poběžíme daleko pomaleji. Z tohoto příkladu je zřejmé, že všechno má svůj čas a místo – stejně tak množství přijatých sacharidů s ohledem na fázi sezóny. Dovolím si zmínit ještě jednu poznámku k sacharidům. Velkým problémem současnosti nejsou ani tak sacharidy jako jednoduché cukry – nikdy v minulosti neměli lidé takový přístup ke sladkostem a sladkým pokrmům, jako v současnosti. Jejich konzumace vede k velkým výkyvům inzulínu, což má celou řadu negativních účinků na náš organismus. Proto se snažte omezit sladké pokrmy s rychlými cukry a nahraďte je ve svém jídelníčku jídly s komplexními sacharidy.


Co říkáš na alternativní výživové směry u vytrvalostních sportovců? Například vegetariánství a veganství, je tento směr, zaměřený převážně na rostlinnou stravu, pro atleta dostačující co se týče živin? A pokud ne, jaký to může mít vliv na výkon?


Dostačující je, ovšem s jedním velkým ALE. Nároky organismu sportovce na celou řadu živin jsou daleko vyšší než u běžného člověka a při vynechání pokrmů živočišného původu je daleko těžší vyhovět zvýšené potřebě takových nutrientů. Musíte se tomu věnovat naplno, mít dostatečné znalosti a trávit přípravou a sháněním vhodných jídel poměrně hodně času. Takže opět mohu potvrdit z vlastní praxe, že je u většiny sportovců velký problém se sestavením a především dodržováním vhodného jídelníčku na veganské nebo vegetariánské stravě, aby byly splněny všechny požadavky na výživu atleta a nebyla tím ovlivněna jeho výkonnost.


Článek vyšel také v časopise Svět běhu 2/2019, se kterým Sport&Races spolupracuje a pravidelně do něj přispívá.

Sezóna končí - Junioři se zařadili ke špičce!

6. 10. 2019

Základem závodního kalendáře dvojice juniorů Lukáš Runt a Jakub Miklovič letos byly závody série ČP. Myslíte-li to totiž s cyklistikou vážně, je potřeba vyjíždět za hranice regionů a závodit s absolutní republikovou špičkou. K této špičce se letos dokázali zařadit i oba naši borci!


V první polovině sezóny byl tahounem týmu především Lukáš Runt, když hned v prvním silničním závodě ČP ve Zbraslavi u Brna vybojoval své první letošní pódium. Závodního víkendu v Kyjově se – s ohledem na reprezentační pozvánku – nezúčastnil, ale hned v Kroměříži přidal další umístění na stupních vítězů. Ve stejném závodě poprvé ukázal své schopnosti i Jakub Miklovič, který poté začal pravidelně atakovat umístění v TOP10.


Dvojzávod na Olomoucku pak odstartoval léto, během nějž se výrazně prosadili oba naši závodníci. Po Mistrovství ČR a SR v Trnavě, kde si Lukáš připsal sedmá místa v časovce i silničním závodě a Kuba dojel ve druhé desítce, následoval pohárový víkend v Plzni.


Do něj Lukáš nastupoval – s ohledem na pád během MČR v časovce družstev – bez velkých očekávání. Výsledek byl ovšem fantastický, protože získal stříbro nejen v kritériu na Lopatárně, ale i v silničním závodě v Kyšicích. V obou případech bylo vítězství velice blízko. V kritériu to bylo o jeden jediný bod, ve spurtu skupiny na silnici „o galusku“!


Další velký úspěch pak přidal v Bílovci Jakub, který obsadil skvělé 2. místo. Pro Kubu se jednalo o první pódium a dosud nejlepší výsledek krátké cyklistické kariéry. Lukáš skončil těsně pod pódiem. O týden později v Novém Jičíně pak bral bramborovou medaili pro změnu Kuba Miklovič, který potvrdil svůj potenciál. Práce v tréninku a získaná výkonnost i nasbírané zkušenosti přinesly zasloužené výsledky.


Na další medaile jsme si počkali na zářijové závody a kluci se o ně podělili rovným dílem. V Hodkovicích nad Mohelkou to bylo stříbro pro Lukáše, v Židovicích se na stříbrný stupínek postavil pro změnu Kuba.


Suma sumárum vystoupila dvojice juniorů Lukáš Runt a Jakub Miklovič na stupně vítězů závodů ČP hned 7x! V celkovém pořadí zaznamenal Lukáš 4. místo a Kuba 9. místo! K tomu kluci přidali i několik vítězství v rámci Giant ligy a některých amatérských závodech. V sezóně 2020 oba čeká premiéra v kategorii U23 a my budeme dělat maximum, aby oba tento obtížný přechod zvládli úspěšně.

Trailový běžecký kemp Bublava

3. 9. 2019

Na přelomu července a srpna jsme pořádali trailový běžecký kemp v Krušných horách. Za pět dní, jsme odběhali celkem 83 kilometrů a nastoupali 2.200 výškových metrů. Kromě nasbíraných kilometrů a výškových metrů si účastníci osvojili také jak správně regenerovat a jíst, aby se všechna ta dřina neminula účinkem. Pojďte se s námi podívat nejen na to, jak jsme makali, ale i jak si to všichni – pod vedením trenérek Kláry Mirvaldové a Šárky Macháčkové – užívali.


Sešla se skupina běžeckých nadšenců, všech věkových kategorií. Fanoušků jak dlouhých, tak krátkých tratí, zastánci asfaltu i terénu i příznivci překážkových závodů OCR.


První den, ihned po příjezdu, jsme si oklikou vyběhli na rozhlednu Bleiberg, odkud je pěkný výhled až na německé hranice. Byl to aklimatizační a seznamovací výběh nejen běžců, ale i pejsků, kteří se kempu zúčastnili s námi.


Ve čtvrtek nás, ostatně jako pak každý den, čekala prvně ranní rozcvička před snídaní. Po snídani následovala první fáze. Výběh na rozhlednu Klinghental (viz foto). Na tento trénink jsme se rozdělili do dvou výkonnostních skupinek a sešli se až na rozhledně. Odpolední fází byl trénink techniky, kde jsme se učili dynamický strečink a běžeckou abecedu. Na závěr se naše trenérky každému z účastníků věnovaly individuálně a zaměřily se na konkrétní nedostatky. Večer – s lehkou únavou v nohách – jsme si vyslechli přednášku o regeneraci v podání našeho šéftrenéra Ing. Petra Nováka.


Třetí den našeho kempu byl zaměřen na intervalový trénink. Intervaly byly opravdu výživné. Běžce totiž čekaly výběhy do černé sjezdovky. Komu se na konci neklepala kolena, mohl si ještě na závěr vyběhnout sjezdovku celou – až nahoru k rozhledně. V rámci druhé fáze jsme si zaběhli k lesnímu workoutovém hřišti nedaleko Kraslic. Trénink tedy nebyl jen o běhaní, ale hlavně o zdolávání překážek a „prolízaček“, které se možná na první pohled zdály dětinsky jednoduché, ale to rozhodně nebyly (Doporučujeme vyzkoušet!).


Předposlední den byl ve znamení dlouhé běhu. Na tento trénink jsme se opět rozdělili do dvou skupinek dle výkonnosti a také dle míry únavy. Pomalejší běžci zvládli asi 15kilometrový okruh. Ti zdatnější absolvovali 26 kilometrů dlouhou trasu s převýšením 600 metrů a zavítali až za hranice, do Německa.


V neděli před odjezdem nás čekala už jen rutinní „runní“ rozcvička na probuzení, dojemné loučení a pak cesta domů.


Za trenérský tým Sport&Races bychom chtěli všem účastníkům poděkovat, že nejen usilovně trénovali, ale také že vše zvládli s úsměvem na tváři. Úsměv je pro nás důkazem toho, že si běžci i jejich čtyřnozí kamarádi kemp užili. To je přesně důvodem, proč takovéto akce pořádáme. Těšíme se na Vás na dalších společných akcích. Ať už to budou zimní běžky na Božím Daru, cyklistika ve Španělsku nebo třeba běžecko-cyklistický kemp v Toskánsku.


Klára a Šárka

ROZHOVOR: Barbora Kršmaru - Ještě před necelým rokem jsem neuběhla 5 kilometrů

29. 7. 2019

V posledních letech jsou mezi českou sportovní veřejností stále populárnějí závody OCR. Vedle běžeckých a cyklistických akcí jde o jednu z nemnoha možností porovnat své vlastní výkony se špičkou v daném odvětví. OCR závody jsou komplexní sportovní disciplínou a kombinují běžeckou vytrvalost a rychlost se sílou a obratností potřebnou k překonání překážek. Mnozí závodníci OCR proto vyhledávají specializovanou běžeckou přípravu. Jedna z prvních, která se s tímto požadavkem obrátila na Sport&Races byla Barbora Kršmaru.


OCR? Co to vlastně je a proč právě tento sport?


OCR je zkratka pro Obstacles Course Racing, v českém znění to jsou v podstatě extrémní překážkové závody. Je to spojení běhu a překonávaní překážek v průběhu závodu, a to od nošení těžkých břemen, šplhání, ručkování, přeskakování, plazení se pod ostnatým drátem, plavání ve vodě, válení se v bahně, a spousta dalších.


Vždycky mě lákalo si tento typ závodu vyzkoušet, a hrozně jsem obdivovala sportovce, kteří se tomuto sportu věnují. Nikdy jsem na to nenašla odvahu a taky jsem k tomu neměla úplně příležitost.


Loni na jaře jsem si procházela velice složitým životním obdobím, kdy se mi vše, v co jsem věřila, rozsypalo jako domeček z karet a já jednoduše hledala v něčem únik. Začala jsem běhat, což šlo zprvu dost těžce, protože já jsem nikdy nebyla vytrvalostní běžec. Nicméně běh se stal takovým mým „útěkem“ od té, v té chvíli ne moc šťastné, reality.


Pak jsem se připojila ke Spartan Training Group Praha a 2x týdně s nimi trénovala. Pamatuji, že svůj první trénink jsem ani nedokončila. Stalo se to takovou mojí drogou a závodění mi vlastně zachránilo život, naučilo mě spoustu věcí o sobě samé, znovu jsem poznala lásku a spoustu skvělých lidí. Stala jsem se dokonce Oficiálním Spartan Ambasadorem pro Českou republiku pro rok 2019.


Jak dlouho se OCR závodům věnuješ? Věnovala ses před tím jiným sportům?


Od svých 7 do 22 let jsem se závodně věnovala volejbalu a asi 4 roky beachvolejbalu. Na vrcholu mé volejbalové kariéry se náš tým dostal do extraligy, v tu dobu jsme trénovaly i 4x-5x týdně, každý víkend jsme byli na turnajích. Když jsem začala chodit na vysokou školu, už na sport nezbývalo moc času a já jsem s vrcholovým volejbalem skončila a věnovala jsem se mu už jenom rekreačně.


OCR závodům se věnuji necelý rok, můj první závod jsem absolvovala loni v srpnu. No, od té doby nějak nemůžu přestat 


Jaký byl Tvůj první závod a příprava na něj?


Na první závod jsem se přihlásila na Gladiátor Race Run v Pardubicích. Je to asi jeden z nejlehčích OCR závodů. Vzdáleností je to kolem 5km, lehčí překážky, žádné kopce. Pro začátek značka ideál.


Ani nemůžu říct, že bych se na něj nějak speciálně připravovala, bylo to asi tři měsíce, co jsem začala běhat a chodit trénovat se SRTG na Rokytku. Já to v té době brala jako přípravu. Dohromady jsem běhala tak 3x týdně a myslela jsem si, jak moc netrénuju :D ale na dokončení tohoto závodu to stačilo. Doběhla jsem asi 40.


V čem je Tvá síla?


Moje síla je v mojí vůli, disciplíně a v hlavě. Většinou, když se pro něco rozhodnu a nadchnu, tak si prostě za tím jdu a jen tak něco mě nezlomí.


Co se fyzických předpokladů týče, tak jsem dobrý sprinter. Velká škoda, že mi to je v těchto závodech celkem k ničemu. :D


A mojí velkou výhodou je síla. Mám ruce jak mladý dřevorubec, takže mi nevadí v závodech nosit těžká břemena. Prostě hodím 15 kilový pytel na záda a jdu. 


Kde si naopak myslíš, že bys měla přidat?


Paradoxně mi dělá zatím ještě pořád největší problém běh a kopce. Já jsem nikdy nebyla vytrvalostní běžec, takže tohle bude chtít ještě hodně dřiny, abych se vyběhala na trochu lepší úroveň. Ale věřím, že systematickým tréninkem se toho dá dosáhnout.


Jak ses ke Sport&Races dostala? Vnímáš pokroky díky systematickému tréninku?


Ke Sport&Races mě přivedla síla sociálních sítí. Moji trenérku Klárku jsem nějaký čas sledovala na Instagramu. V tu dobu, bylo to někdy z jara, jsem už pociťovala, že to moje nekontrolované běhání bez systému už mě k lepším výkonům nepřivede. Když dala Klárka na Instagram, že nabízí tréninky, napsala jsem ji, zašly jsme na kafe a domluvily jsme se na spolupráci.


Ze začátku jsem k těm tréninkům byla popravdě dost skeptická, protože první měsíc pod vedením Klárky jsem musela hoooodně zpomalit. Začala jsem běhat podle tepových zón a ne na čas, což byl pro mě hodně velký nezvyk a ze začátku to bylo trochu frustrující běhat v tempu šneka.


Trpělivost se ale vyplatila, já si na tento nový systém zvykla a moje forma šla v průběhu pár měsíců rapidně nahoru. Sama to pociťuju i během závodu, kdy kopce, které jsem dřív měla problém vyjít, teď už normálně vyběhnu.


V tréninku pokračujeme a začínáme jet i docela bomby, tak se těším, až tu dřinu zase prodám na nějakém z dalších závodů.


Jaké jsou Tvé cíle?


Mé cíle se od minulého roku změnily. Loni byl můj hlavní cíl závod především dokončit. Letošní sezónu už jedu hlavně na výkon, který chci pořád zlepšovat. A samozřejmě bych si přála se jednou postavit i na bednu a věřím tomu, že když budu trpělivá, tak to tam jednou pořádně zacinká.


Je těžké se nominovat na ME v OCR? Jaká jsou kritéria?


Ještě před pár měsíci o Mistrovství Evropy ani neuvažovala. Na tu myšlenku mě přivedl můj partner, také OCR závodník, apřiměl mě k tomu, abych to zkusila. V té době už jsem měla pouze jednu možnost na kvalifikaci, kterou byl Spartan Race na Dolní Moravě. To bylo dva týdny před samotným ME.


Na Dolní Moravě jsem běžela oba dva kvalifikační závody – Sprint i Super. Na Sprintu jsem si vyběhla krásné 4.místo a na Super jsem byla 7. Díky tomu jsem se z obou závodů na mistrovství kvalifikovala do agegroup.


V čem se ME v OCR liší od ostatních závodů, které jsi doposud absolvovala?


Mistrovství Evropy v OCR je hodně specifický závod. My jsme se přihlásili do delšího závodu Standard Course, který měl přibližně 17 kilometrů a zhruba 67 různých překážek.


Když závodník při klasickém OCR závodě nesplní překážku, musí dělat trest, tzv.handicap. Na mistrovství se handicapy nedělají. Závodník dostane náramek, a aby jeho výsledek byl započítán, musí s náramkem doběhnout do cíle v daném časovém limitu. Náramek udrží, pokud splní a zdolá všechny překážky. Na překážku má závodník nekonečně mnoho pokusů, ale musí je stihnout překonat v časovém limitu.


O náramek jsem bohužel přišla na jedné z ručkovacích překážek, později jsem si strhla mozoly a už bylo těžké další překážky zdolávat. V mé věkové kategorii dokončily s náramkem pouze 2 ženy z celkových 56.


Byl to neuvěřitelný zážitek a obrovská zkušenost. Pro mě tím největším úspěchem byla už samotná kvalifikace a možnost se takového závodu zúčastnit a reprezentovat Českou republiku mezi těmi nejlepšími OCR závodníky Evropy.


Trénink na takovou disciplínu je jistě časově náročný, zbývá Ti čas i na rodinu? A jak to vnímá Tvé okolí, že ses dala na takový sport?


Mám čtyřletou dceru a jako matka samoživitelka to, co se časových možností týče, nemám úplně jednoduché, protože i jako každý normální člověk také chodím do práce. Naštěstí mám obrovskou podporu v partnerovi, který mě motivuje, a pomáhá mi s hlídáním dcerky.


Celé tohle bláznovství obnáší hodně disciplíny a dobrý time management. Každý den mám v podstatě naplánovaný do minuty tak, aby všechno klaplo, abych stihla, jak trávit čas s dcerou, tak trénovat.


Názory okolí na moje závodění se liší. Spousta lidí to nechápe, někdo možná odsuzuje, v někom to vzbuzuje obdiv. Ze začátku si rodina myslela, že jen tak blbnu, ale když viděli, že mě to šílenství neopouští a že za sebou mám výsledky, které mě dovedly až na mistrovství, myslím, že pochopili, že už to není jen nějaký krátkodobý výmysl, ale že to se závoděním myslím vážně. Začali to akceptovat. Moje maminka, po tom co se mnou byla na jednom závodu, se stala mým předním fanouškem. 


OCR závody nabývají na oblíbenosti, čím myslíš, že to je?


Do České republiky se koncept OCR závodů dostal teprve před několika lety a je to jako se vším co je zrovna IN. Závody se dostávají čím dál více do médií a co si budeme povídat, je to hlavně business. Lidi baví se válet v blátě, sáhnout si na fyzické i psychické dno a dostat za to medaili.


Spartan Race má motto: „pochopíš až v cíli“ a je to pravda. Proběhnout cílovou páskou je neskutečný pocit, který ani s přibývajícím počtem odběhaných závodů, nikdy nezmizí, ba naopak. Už Vám ale nikdo neřekne, že jak to jednou zkusíte, tak nebudete chtít přestat. :D


S rostoucí oblíbeností jistě roste i konkurence. Jak moc je taková konkurence silná? Věříš si do budoucna na českou elitu?


Řekla bych, že tak 85% závodníků si takový závod jde prostě jen zkusit, nějak ho zvládnout odběhnout a dostat na konci závodu zaslouženou medaili. Tak stejně jak jsem začínala loni já.


Těch zbylých 15% jsou závodníci, kteří tvrdě trénují a závodí vrcholově na výkon, ať už v elitních vlnách nebo v agegroups.


Říká se, že elitní OCR závodníci jsou jedni z nejlepších atletů. Tento sport vyžaduje velkou všestrannost a psychickou i fyzickou odolnost. A každý závod Vás může poslat na to pomyslné dno nehledě na to kolik máte naběháno kilometrů.


Jestli mám na elitu? Dnes ještě ne. Jsem na sebe dost kritická v mnoha ohledech a myslím, že je lepší do každého závodu vstupovat spíše s pokorou než s hlavou v oblacích. Myslím si, že pokud vydržím to, s jakou intenzitou trénuji dnes, tak je šance se začít umisťovat v agegroups. Ale kdo ví. Ještě před necelým rokem jsem neuběhla 5 kilometrů a dnes tu sedím s medailí z Mistrovství Evropy na krku. Takže… Nechám se překvapit, co další závody přinesou.

Přidejte se k nám!

Trénujte s námi!

Připraveny pro Vás máme 3 tréninkové programy:

SPORT

Tréninkový plán
Plán sestavován na měsíc, úpravy placené.

Cena: 1000 Kč za měsíc

RACE

Tréninkový plán + výživa
Plán sestavován na týden, 1 úprava a základní nutriční poradentsví v ceně.

Cena: 1500 Kč za měsíc

PROFI

Tréninkový plán + výživa + podpora
Plán sestavován individuálně, úpravy zdarma, rozšířené nutriční poradenství, sleva na akce a vyšetření v ceně.

Cena: 2700 Kč za měsíc
Chci trénovat